kocanda

Z Wikislovníku
Verze z 22. 7. 2008, 01:29, kterou vytvořil Beren (diskuse | příspěvky) (vytvořeno na přání Dannyho B.)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

výslovnost

  • IPA: [kotsanda]

etymologie

Slovo je homonymní, má více různých významů s odlišným původem. O dřívějším hojném užívání svědčí množství osad, částí osad, hospod, mlýnů, mysliven,[1][2] kováren, ale i zahrad[3] pojmenovaných Kocanda. Marie Nováková a Pavel Štěpán našli při průzkumu pramenů více než 180 výskytů toponyma Kocanda (včetně těch s jiným pravopisem).[4][5] Existuje rovněž příjmení Kocanda.[6][7]

Výkladů původu je celá řada a dodnes nepanuje shoda na tom, který je správný.

  1. Na význam, na jehož základě vznikla většina místních pojmenování, existují tři kandidáti a různé názory, který význam je původní a který odvozený.

    1. „hostinec na okraji vesnice“[8]

      Nejstarší zmínka je v táborské černé knize z roku 1603 týkající se jakési Manky, šenkýřky na kocandě.[9] Většina pozdějších prací o původu slova přebírá jako nejpravděpodobnější výklad Machka,[10][11] ale existují i další teorie a názory:

      • Podle Machka nejde o původní význam slova, ale zúžený z „skupina domků bezzemků a chalupníků“, viz význam 1c).[9]
      • Dle Jungmanna jde o význam přenesený z významu 1b), tj. od „trh na předměstí“ a přes něj pocházející z kotec („bouda, kramářská bouda“).[8] K původu z kotec se přiklánějí i další badatelé.[12][13]
      • Odvozeno ze západomoravského kocat („tlachat“).[14][15] Tento výklad se setkal s odmítnutím, protože v Čechách se místo kocat vždy používalo jen kecat.[16][17] Najdou se jak nové práce, které jej označují za překonaný,[11] tak i práce chápající jej jako pravděpodobný.[18]
      • Z nářečního slovesa kocati se s významem „mazliti se (milostně)“, které samo souvisí s kořenem kot- ve slovech jako je kočka.[19][20][21] K tomu Machek namítá, že kocati se je expresívní druhotvar k kochati se a že tohoto slova se užívá v nářečí jen k označení mazlení se s dětmi, takže pojmenovat podle toho hospodu (kde dochází k milování) by bylo krajně podivné.[16] Opačného názoru byl Ivan Vávra, který upozorňoval na nápadnou skutečnost, že součástí takto nazvaných hospod byla vždy velká místnost sloužící jako tančírna.[22][23]
      • Z německého kotzen nebo kutzen („kuckat se, vykašlávat, zvracet“).[24][25]
      • Z německého povzdechu Gott sei Dank („bohu buď dík, bohu díky“),[26] popřípadě Gott sei Da („bůh buď tu“),[11] což bylo v některých případech doloženo i užíváním nebo vývěsním štítem hostince.[27][11] Panuje však shoda v tom, že jde o lidovou etymologii. Němci takto své kocandy nenazývají a německý název je tedy spíše sekundární.[16][28]
      • Zkomolením německého ganz am Ende („úplně na konci“).[29] Jde však nejspíš také o příklad lidové etymologie.[16]

    2. „trh na předměstí“[8]

      Podle Jungmanna je tento význam prvotní a hlavní,[8] mlčky předpokládaje, že je odvozený ze slova kotec („kramářská bouda“).[24] Machek ale zpochybňuje, že vůbec by šlo o nějaký skutečně rozšířený význam slova.[30]

    3. „skupina domků patřících bezzemkům nebo drobným chalupníkům“,[31] popř. „skupina nuzných domků na okraji osady“[32]

      Podle Machka jde o ztracený nejstarší vlastní význam slova, pod nímž se rozšířilo do pojmenování různých míst a od něhož byly odvozeny významy 1a) i 1b). Vzniklo domácím odvozením pomocí přípony -anda z německého plurálu Kotsassen („chalupníci, sourozenci dědiců statků, kteří se museli spokojit jen s malým dědictvím“). Slovo Kotsate bylo poměrně starobylé, vyskytovalo se v severním Německu a v Brabantsku, ale jako cotsetes jej lze nalézt i v Anglii. Jde o složeninu z kot- („bouda“) a -sat-j, kde z kot- vychází i české slovo kotec.[33] Alternativní výklad původu slova Kotsassen nabízí Stručný etymologický slovník, který praví, že je to složenina z Kote („chatrč“) a *Sasse („usedlík“).[10]

      Podle Machkovy teorie došlo v českých zemích k rozšíření slova kocanda ve chvíli, když po první německé kolonizaci docházelo ke kolonizaci vnitřní, na základě německého práva. V německém právu zůstával na rodném statku jen prvorozený a jeho zbylí sourozenci odcházeli jen drobně zaopatřeni, což byl rozdíl oproti předchozím zvyklostem českého obyvatelstva, mezi nímž byla rozšířena tzv. zádruha, která spočívala v tom, že neprvorození sourozenci zůstávali na domovském statku.[34] Původní význam později vymizel, ale je zajímavé, že Slovník nespisovné češtiny z roku 2006 uvádí opět slovo kocanda pod tímto významem jako součást současné obecné mluvy.[32]

  2. „lehký vozík, bryčka“[35][36][37]

    Rozšířeno jen na Novohradsku a Kladsku. Odvozeno od slova kocábka, které znamená kromě posměšného „loďka“, také „vozík v dole“ (dle Jungmanna je to v hornictví „truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí“[38]), další původ nejasný.[35][9]

    Existuje i jiný výklad, který si všímá toho, že bryčky mají často proutěnou korbu, a vidí souvislost s německým Kötze (kotze, „proutěný koš, zavěšovaný soumarům po stranách hřbetu“), přičemž poukazuje i na to, že z německého slova vychází i polské koc („rákosová síť na lovení ryb“).[39]

  3. „šťáva ze švestek“[8][7][40][36]

    Od slova kocati („pleskat, třísnit“), moravské varianty od kecati.[41] V pražském dialektu slovu kocanda odpovídalo kecanda (toto slovo znal již Jungmann[42]).[9]

    Další výklady označuje Machek za chybné.[43] Jeden z nich vidí původ v německém kotzen („blít, zvracet, vrhnout“), kde kocanina, kocanda má odpovídat slovu blivanina.[19] Druhý hledá naopak souvislost ve slově kocati se, pokocati se („pomazliti se, pomilovati se“), významově spojeném s líbáním. Lidem, kteří se rádi líbají, se říká lízal, lízalka, voliza, takže sladká švestková šťáva kocanda, kterou děti rádi olizují, by by odpovídala slovu lízačka.[21]

  4. „dívka“[32]

    Z brněnského koc (nebo kchoc, z něhož vycházejí také verze kocna, kchocna, kocála, kchocála téhož významu), odvozeného z vídeňského Kotz („(v argotu) dívka, milenka“, původně „kočka“), jemuž odpovídá německé Katze. Z toho vychází i obdobný význam českého kočka.[44][45]

  5. „hubená husa“ (uváděno ve starších slovnících[8][7])

    Podle Machka se tento význam dostal do dalších slovníků mechanickým převzetím ze slovníku Dobrovského, za jehož doby šlo patrně pouze o místní výtvor, který brzy vymizel. Vzhledem k zdůrazněné hubenosti by mohl být odvozen z významu 1c), tj. šlo by buďto o husu přímo chovanou v chalupách bezzemků, anebo o metaforu poukazující na to, že vzhled ptáka nasvědčuje chovu ve stejně nuzných poměrech.[46]

podstatné jméno

  • rod ženský

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

  1. (zastarale) (zájezdní) hospoda, většinou stojící za vsí nebo o samotě[8][36][47]
  2. (obecně česky) skupina nuzných domků na okraji vesnice[32][31]
  3. šťáva vznikající při sušení švestek[8][36]
  4. (brněnsky) dívka[32]
  5. (zastarale) lehký vozík[36]

synonyma

  1. –
  2. –
  3. –
  4. koc, kocna, kocála
  5. vozík, bryčka

související

fráze a idiomy

  1. koukat jako z kocandy[49]

poznámky

  1. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 268.
  2. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90, 91.
  3. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  4. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145–149.
  5. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 214, 215.
  6. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammatiko-fraseologický. Díl 1., A-M. Praha : Josef Kolář, 1878. Heslo Kocanda, str. 715.
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 8,7 JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCANDA“, s. 92.
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 9,3 MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88.
  10. ↑ 10,0 10,1 HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „kocanda“, s. 229.
  11. ↑ 11,0 11,1 11,2 11,3 DAVID, Jaroslav, ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti : Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1454-3. Kapitola Kocanda, s. 70–71.
  12. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145.
  13. ↑ TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 4. vydání. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952.
  14. ↑ BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Část I., A-ožvantať sa. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. Heslo kocat, s. 148.
  15. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6-7, 1933, ročník 17. S. 220.
  16. ↑ 16,0 16,1 16,2 16,3 MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 92.
  17. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 269.
  18. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206–207.
  19. ↑ 19,0 19,1 Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26–27.
  20. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 10, 1933, ročník 17. S. 300.
  21. ↑ 21,0 21,1 Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6/7, 1934, ročník 18. S. 217.
  22. ↑ VÁVRA, Ivan. Jména starých hospod. In ŠMILAUER, Vladimír. Onomastické práce : Sborník rozprav. 1. vyd. Praha : Místopisná komise ČSAV, 1968. s. 236.
  23. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  24. ↑ 24,0 24,1 Drobnosti. Kucmánek. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5, 1930, ročník 14. S. 111.
  25. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  26. ↑ PROFOUS, Antonín. O místních a zvláště pomístných jmenech v okrsku chrasteckém u Chrudimě. Národopisný věstník českoslovanský. Praha: Společnost národopisného muzea českoslovanského, 1918. Číslo 1, roč. 13. S. 29.
  27. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 4, 1934, ročník 18. S. 121.
  28. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206.
  29. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 8, 1934, ročník 18. S. 253.
  30. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91, 92.
  31. ↑ 31,0 31,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda, s. 265.
  32. ↑ 32,0 32,1 32,2 32,3 32,4 HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „kocanda, kocna“, s. 187.
  33. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91–97.
  34. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 93–96.
  35. ↑ 35,0 35,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 3°, s. 265.
  36. ↑ 36,0 36,1 36,2 36,3 36,4 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938. Heslo kocanda, s. 175.
  37. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
  38. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCÁB“, s. 92.
  39. ↑ Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26.
  40. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 2°, s. 265.
  41. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88, 89.
  42. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KYNKULE“, s. 246.
  43. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 89.
  44. ↑ HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „koc“, „kocála, kchocála“, „kocanda, kocna“, „kočka“, s. 186, 187.
  45. ↑ NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: 1929. S. 38, 39, 48, 64.
  46. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90.
  47. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
  48. ↑ KOTT, František Štěpán. Příspěvky k Česko-německému slovníku zvláště grammatiko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Heslo Kocandiť, str. 154.
  49. ↑ PRASEK, Vinc. Všehochuť. Selský archiv. Kniha IV. Olomouc: 1905. S. 62–63.
Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=kocanda&oldid=50617“