kondice

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈkɔn.dɪ.t͡sɛ]

dělení[editovat]

  • kon-di-ce

etymologie[editovat]

Pochází z latinského condiciō (podmínka, stav, úmluva) odvozeného od condīcere (smluvit) složeného z con- a dīcere (říkat).[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kondice kondice
genitiv kondice kondic / kondicí
dativ kondici kondicím
akuzativ kondici kondice
vokativ kondice kondice
lokál kondici kondicích
instrumentál kondicí kondicemi

význam[editovat]

  1. stav a zachovalost, míra přístupu k vlastním schopnostem a silám
    • Služba je určena nejen seniorům, kteří si chtějí zlepšit fyzickou a psychickou kondici. Nejedná se o klasické cvičení.
  2. (zastarale) soukromé doučování
    • Já jsem ještě potom sháněl romány a krváky o polském povstání, měl jsem toho plnou hlavu. Později jsem dával kondice jednomu spolužákovi, byl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještě víc; tehdy jsem se začal učit polsky.[2]

překlady[editovat]

  1. stav
  2. doučování

synonyma[editovat]

  1. forma, (fyzická) zdatnost, (hovorově) fyzička
  2. (v současnosti) (soukromé) doučování, (soukromé) hodiny

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kondice“, s. 293.
  2. Karel Čapek: Hovory s TGM/Vojny v letech padesátých a šedesátých

externí odkazy[editovat]