močka

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔt͡ʃka]

dělení

• moč-ka

podstatné jméno

• rod ženský
• hromadné

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	močka	—
genitiv	močky	—
dativ	močce	—
akuzativ	močku	—
vokativ	močko	—
lokál	močce	—
instrumentál	močkou	—

význam

1. (v obecném jazyce) směs zbytků tabáku a tekutiny, usazené na dně dýmky po kouření

překlady

1. zbytky tabáku

   • slovenština: močka ž

poznámky

• SOCHOVÁ, Zdeňka. Kouření v češtině a ve slovenštině. Naše řeč, 1976, roč. 59, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.