historie

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɪstɔrɪjɛ]
•  historie^{? • info}

dělení

• hi-s-to-rie

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	historie	historie
genitiv	historie	historií
dativ	historii	historiím
akuzativ	historii	historie
vokativ	historie	historie
lokál	historii	historiích
instrumentál	historií	historiemi

význam

1. věda o dějinách
2. dějiny, minulost
3. vypravování, příběh
   • Je to velmi pravdivá historie. Jako že je nebe nade mnou!

překlady

1. věda

   • angličtina: history
   • finština: historia
   • francouzština: histoire ž
   • němčina: Geschichte ž
   • polština: historia ž
   • ruština: история ž
   • slovenština: história ž
   • vietnamština: lịch sử
2. dějiny

   • angličtina: history
   • finština: historia
   • francouzština: histoire ž
   • italština: storia ž
   • němčina: Geschichte ž
   • polština: historia ž
   • ruština: история ž
   • slovenština: história ž
   • vietnamština: lịch sử
3. —

související

• historický
• historicky
• historik, historička
• historičnost

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-02-13]. Heslo historie.

externí odkazy

• Článek Historie ve Wikipedii