Toto je pouze demonstrační stránka, která má za úkol prověřit nové uspořádání rozšiřujících sekcí a jejich vzhled a styl. Proto prosím omluvte, že ne všechny odkazy a obrázky sedí.
Ve významu „část plodu nebo květu rostliny, jímž na ni přirůstají“ lze najít jen v češtině. Z ostatních slovanských jazyků je možné jen srovnání s ruským стёбка (stëbka, „prut“), což by otvíralo souvislost se stéblo.[1]
Z anglického slova stop („stůj, stát, zastávka“, doloženo z roku 1483), které jako sloveso (to) stop znamená „zastavit, zabránit, ucpat“. Staroanglický tvar -stoppian (nacházející se např. ve forstoppian „zacpat, potlačit, zadusit“) byl přes středodolnoněmecké stoppen, starohornoněmecké stopfon (nyní německé stopfen s významem „ucpat, cpát“) vypůjčen z vulgárnělatinského *stuppāre („ucpat koudelí“), vycházejícího z latinského stuppa („koudel“)[3], a to zase z řeckého tvaru στύππη (stýppē).[4]
↑REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „stopka“, s. 604.
↑HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl 3, R – U. První vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1966. Heslo „stopka I“, s. 551.
↑REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „stop“, s. 604.
12PETRÁČKOVÁ, Věra a kol. Akademický slovník cizích slov. Díl 2, L – Ž. První vydání. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Heslo „stopka“, s. 713.Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „PETRÁČKOVÁ, Věra et al. 1995“ použit vícekrát s různým obsahem
↑HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl 3, R – U. První vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1966. Heslo „stopka III, stupka“, s. 551.