Uživatel:Palu/Odpovědi jazykové poradny

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Na této stránce se nacházejí jednotlivá vyjádření jazykové poradny oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR. S těmito vyjádřeními lze za předpokladu největší opatrnosti pracovat jako se zdroji jednotlivých tvrzení.

Vokativy ukazovacích zájmen[editovat]

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 10:14

Ne všechna zájmena vokativní tvary mají. Vokativními tvary na někoho voláme, na někoho se obracíme, kdežto zájmeny ukazovacími, mezi něž výraz onen patří, na něhoho ukazujeme nebo odkazujeme, a proto u nich vokativ užít nejde. Ženská podoba zájmena onen, tj. ona, se skloňuje jako zájmeno ta: té - oné, tu - onu, tou - onou, takže - hypoteticky vzato - vokativní tvar ono by byl zcela nesystémový;

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Číslo číslovek[editovat]

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 10:14

číslo je kategorie mluvnická, vycházející z formy daného výrazu, nikoli z významu (např. výrazy jako skot, lidstvo, hmyz označují sice více jevů, ale jsou to podstatná jména čísla jednotného). Z gramatického hlediska jsou výrazy jeden/jedna, jedno, pět, deset tvary čísla jednotného, jedni/jedny/jedna, dva/dvě, tři, troje čísla množného;

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Dovysvětlení:

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 16:24

to, že výraz pět je singulár a výraz tři plurál, poznáme mj. ze spojení s přísudkem (tvar přísudku se musí shodovat s podmětem), např. zůstalo (jednotné číslo) nás pět, zůstali (množné číslo) jsme tři. U slova tři je to navíc zřejmé ze skloňování - v 7. pádě je tvar třemi; koncovka -mi je koncovka množného čísla.

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Plurály vlastních jmen[editovat]

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 20.4. 2009, 15:27

Vážený pane,

to, že u proprií nejsou v naší příručce uváděny plurálové tvary, neznamená, že by potenciálně nemohly být vytvořeny a užívány. Jeden z důvodů, proč plurálové tvary v příručce chybějí, byl nedostatek času při její tvorbě. Její vytvoření byl časově tak náročné, že jsme museli některé jazykové informace vypustit. Nenajdete tam např. ani vyskloňovaná přídavná jména, mnohá zájmena a číslovky. Slovník, který by uváděl všechny plurálové tvary vlastních jmen, neexistuje. Slovníky ale neuvádějí též plurálové tvary od většiny apelativ, maximálně jen problematické tvary, celá paradigmata bývají výjimkou.

S pozdravem

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna

Stupňování příslovcí[editovat]

Vizte též článek Stupňování přídavných jmen a příslovcí na Internetové jazykové příručce ÚJČ AV ČR.

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 22.6. 2009, 14:31

Vážený pane,

primárně se stupňují ta příslovce, která jsou utvořena od jakostních přídavných jmen. Stejně jako se běžně nestupňují přídavná jména druhová (tj. odvozená příponou -ský), nestupňují se ani od nich odvozená příslovce. Pokud se v textu stupňované tvary vyskytnou, jsou příznakové.

S pozdravem

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna

Tvorba jmen jazyků[editovat]

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 22.6. 2009, 14:54

Vážený pane,

od všech uvedených názvů (ewe, twi, zulu, slovio - pozn. red.) lze utvořit přídavná jména a z nich pak by teroeticky bylo možné utvořit podstatná jména označující názvy jazyků. Ne všechny názvy jazyků však mají jednotnou podobu, tj. příponu -ina. Např. od jména sánskrt lze odvodit přídavné jméno sánskrtský, ale sánskrtština se nepoužívá, na rozdíl např. od dvojice zulu - zuluština, ewe - eveština. Dotváření názvů pomocí přípony -ina tam, kde jsou vžité jiné podoby (viz Nový akademický slovník cizích slov, část Stručný přehled jazyků světa), nepovažujeme za účelné.

S pozdravem

Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna

Kompletnost obsahu slovníků[editovat]

Dotaz podal telefonicky Juandev

Slovník nemůže pojmout všechna užívaná slova. Slovníky tak nejsou kompletní.

Náslovné n-/ň-[editovat]

Dotaz podal Palu, zodpovězeno 31. 7. 2015, 19:30

Reagujeme na Vaši poznámku o náslovném n-/ň-, kterou jste formuloval v souvislosti s komentářem u hesla "jenž" v Internetové jazykové příručce. Podle výkladových slovníků češtiny nese slovo "náslovný" význam "jsoucí na začátku slova". Tento výklad naznačuje, že slovo "náslovný" ve své sémantice neobsahuje nic, co by se vztahovalo k módu jazyka (vyslovovaná vs. psaná podoba). Domníváme se proto, že nezáleží na tom, zda se v případě, o němž je řeč, užije "n-", nebo "ň-". Každá možnost akcentuje jiný způsob fungování/realizace slova (jeden jeho výslovnost, jeden jeho zápis). Je pravda, že v jazykovědné literatuře převažuje uvádění "ň-", jak ostatně sám píšete. Na druhou stranu např. v SSČ se uvádí "n-" – neobjevuje se tam sice přímo slovo "náslovný", ale z kontextu je jasné, že se popisuje stejný případ, pro jehož popis se v jiných zdrojích slovo "náslovný" užívá. V IJP byl zvolen způsob uplatněný v SSČ, tj. byl v ní kladen důraz právě na psanou podobu slova.

S pozdravem

Adam Kříž, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury