akcidence

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔakt͡sɪdɛnt͡sɛ]

etymologie

Z latinského accidentia, což je množné číslo středního rodu participia accidēns od slovesa accidĕre — přihodit se, nahodit se. Srovnej např. anglické accident.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	akcidence	akcidence
genitiv	akcidence	akcidencí
dativ	akcidenci	akcidencím
akuzativ	akcidenci	akcidence
vokativ	akcidence	akcidence
lokál	akcidenci	akcidencích
instrumentál	akcidencí	akcidencemi

význam

1. (dříve, zastarale) vedlejší příležitostný příjem úředníka
2. (ve filosofii) (většinou plurál) nahodilost
   • Pantheismus neuznává boha mimosvětého, vyzvedaje ontologickou stránku boha jako bytosti věčné, všeobsahující, a co pak se domníváme viděti jako věci, nejsou než akcidence, nahodilé případnosti, jimiž tento světový božský základ se nám projevuje.

související

• akcidenční