almužník

čeština

výslovnost

• IPA: [almʊʒɲiːk]

dělení

• al-muž-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	almužník	almužníci
genitiv	almužníka	almužníků
dativ	almužníku / almužníkovi	almužníkům
akuzativ	almužníka	almužníky
vokativ	almužníku	almužníci
lokál	almužníku / almužníkovi	almužnících
instrumentál	almužníkem	almužníky

význam

1. (archaicky) úředník rozdělující almužny
   • Almužník (eleemosynarius, franc. aumônier), zvláštní úřad duchovní při dvoře papežském, jakož i při rozličných dvorech knížecích.
2. (knižně) muž žijící z milodarů

související

• almužnice