almužník
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [almʊʒɲiːk]
dělení[editovat]
- al-muž-ník
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | almužník | almužníci |
genitiv | almužníka | almužníků |
dativ | almužníku / almužníkovi | almužníkům |
akuzativ | almužníka | almužníky |
vokativ | almužníku | almužníci |
lokál | almužníku / almužníkovi | almužnících |
instrumentál | almužníkem | almužníky |
význam[editovat]
- (archaicky) úředník rozdělující almužny
- Almužník (eleemosynarius, franc. aumônier), zvláštní úřad duchovní při dvoře papežském, jakož i při rozličných dvorech knížecích.[1]
- (knižně) muž žijící z milodarů
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Almužník. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Almužník Díl 1, s. 941.