babča

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbap.t͡ʃa]

dělení

• bab-ča

etymologie

Zkrácením slova babička pomocí přípony -ča.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	babča	babči
genitiv	babči	babč
dativ	babče, babči	babčám
akuzativ	babču	babči
vokativ	babčo	babči
lokál	babče, babči	babčách
instrumentál	babčou	babčami

význam

1. (hovorově, expresivně) babička; stará žena
   • To, že Dudáček ženu zbil, potvrdil také svědek Pavel S., který sice neviděl celý incident, ale spatřil, jak muž stařenku třikrát udeřil. „Vůbec nechápu, jak to babča ustála,“ divil se.
2. (hovorově, expresivně) babička; matka rodiče
   • Mám z toho filmu radost! Teď to trochu zlehčím, ale mám v něm takovou krásnou věc do šuplíku, kterou snad jednou pustím vnoučatům. A až se na to podívají, budou si říkat: „Ty jo, co to ta naše babča zas prováděla?“

překlady

1. stará žena

   • angličtina: old woman
   • němčina: Oma ž, Alte ž
   • slovenština: babka ž
2. matka rodiče

   • angličtina: granny, grannie
   • němčina: Oma ž

synonyma

1. (spisovně) babička, stařenka, (expresivně) babka, bábrle, (zhruběle) bába, stařena, (hanlivě) babizna
2. (spisovně) babička, (expresivně) babka, bábrle, bába, (hanlivě) babizna

antonyma

1. dědula, dědoušek, (spisovně) dědeček, (neutrálně) děda, (zhruběle) dědek
2. dědula, dědoušek, (spisovně) dědeček, (neutrálně) děda, (zhruběle) dědek

související

• babčin
• babička
• babka