bdím

čeština

výslovnost

• IPA: [bɟiːm]

dělení

• bdím

sloveso

• nedokonavé

význam

1. první osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa bdít
   • Ten osud jsem, jenž spal, když děd tvůj padl, a proto pad’, že spala jsem, teď bdím však, a napravím, co zavinil můj spánek.