blejt

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • blejt

etymologie[editovat]

Ze slova blít hláskovou záměnou „í“ na „ej“.

varianty[editovat]

sloveso[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas bleju bleješ bleje blejeme blejete blejou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
blej blejme blejte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné blil blila blilo blili blily blila
trpné blit blita blito bliti blity blita
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný bleje blejíc blejíce

význam[editovat]

  1. (hanlivě, v obecném jazyce, vulgárně) zvracet
    • Když se dozvím, že Paraple plánuje megakomplex, v němž by měli žít jenom samí kriplové, tak se mi chce blejt na kvadrát. Prostě vyspělost státu poznáš podle toho, jak se v něm chovají ke kriplům a k menšinám vůbec.[1]
    • "Tak kde to máte, kurva," povídá. "Tož mi to dejte, já to podepíšu a jdu, seru na to." " Martin to píše," řekne Honza. Chce se mi blejt. Vracím to zpátky tím bílým, co teče."[2]
    • Taxík! vyhrkl. Stopnu ho. Proboha, ne! Já nikomu blejt do auta nechci zvlášť v mým rodným městě.[3]

poznámky[editovat]

  1. Reflex, 2000, čís. 15. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Lidové noviny, 1998, čís. 114. Cit. dle Korpus.cz.
  3. PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Jenom splín. Brno : Atlantis, 1993. Cit. dle Korpus.cz. ISBN 80-7108-070-5.