brinna

švédština

výslovnost

• IPA: [brɪnːa]
•  brinna^{? • info}

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	brinna	brinnas
přítomnost	brinner	brinns
préteritum	brann	branns
supinum	brunnit	brunnits
rozkazovací zp.	brinn	—

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	brinnande
trpné	brunnen	brunnet	brunna

význam

1. hořet (též přeneseně)
   • Huset brinner. – Dům hoří.
   • Han brann av iver att få försöka. – Hořel nadšením, aby to zkusil.