bubínek

čeština

výslovnost

• IPA: [bʊbiːnɛk]

dělení

• bu-bí-nek

etymologie

Zdrobnělina substantiva buben.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bubínek	bubínky
genitiv	bubínku	bubínků
dativ	bubínku	bubínkům
akuzativ	bubínek	bubínky
vokativ	bubínku	bubínky
lokál	bubínku	bubíncích
instrumentál	bubínkem	bubínky

význam

1. (zdrobněle) buben
   • Tamburína je tvořena bubínkem a chrastítky po obvodu.
2. tenká membrána, jež odděluje zevní ucho od středního ucha a přenáší zvuk ze vzduchu na kladívko
   • Zdravý bubínek je lesklý a má našedivělou barvu.
3. rotační zásobník revolveru na náboje
   • Komory válců v bubíncích prvních revolverů nebyly provrtané skrz a nabíjely se zepředu.

překlady

1. malý buben

   • polština: bębenek m
   • slovenština: bubienok m
2. bubínek v uchu

   • angličtina: eardrum
   • finština: tärykalvo
   • francouzština: tympan m
   • italština: miringe ž
   • korejština: 고막
   • latina: tympanum m
   • polština: bębenek m, błona bębenkowa ž
   • slovenština: bubienok m
3. část revolveru

   • angličtina: cylinder

související

• buben
• bubínkový

externí odkazy

• Rozcestník Bubínek ve Wikipedii