cikáně
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [t͡sɪkaːɲɛ]
dělení
[editovat]- ci-ká-ně
varianty
[editovat]etymologie
[editovat]Od slova cikán.
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | cikáně | cikáňata |
| genitiv | cikáněte | cikáňat |
| dativ | cikáněti | cikáňatům |
| akuzativ | cikáně | cikáňata |
| vokativ | cikáně | cikáňata |
| lokál | cikáněti | cikáňatech |
| instrumentál | cikánětem | cikáňaty |
význam
[editovat]- cikánské dítě
- Cikáni a cikánky jdou pak za cikáňaty a připojí svou prosbu k prosbě cikáňat.[1]
- Já slíbil svaté církvi, respektive jejímu generálnímu plnomocníkovi v Stražicích, páteru Malčickému, jménem cikáněte, že se odříká satanáše, že přijímá víru katolickou, že chce býti spaseno atd., načež mu vložil velebníček do malé hubičky svěcenou sůl, po níž se cikáně ušklíblo a dalo do vřískavého pláče a křiku, z čehož jsem soudil, že mu požitky z kuchyně naší svaté církve chutnají mnohem méně než cumlíček, jejž mu ustrojila něžná jeho kmotřička.[2]
- (zastarale, expresivně) dítě vůbec
- U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!“[3]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Jaroslav Hašek: Cikáni o „hodech“
- ↑ Ladislav Stroupežnický: Cikánské křtiny
- ↑ Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, balada Polednice