dědictví

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɛɟɪt͡stviː]

dělení

• dě-dic-tví

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dědictví	dědictví
genitiv	dědictví	dědictví
dativ	dědictví	dědictvím
akuzativ	dědictví	dědictví
vokativ	dědictví	dědictví
lokál	dědictví	dědictvích
instrumentál	dědictvím	dědictvími

význam

1. hmotné i nehmotné statky, které zůstanou po zemřelé osobě
   • Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.

překlady

1. statek zůstalý po zemřelém

   • angličtina: inheritance, heritage
   • francouzština: héritage m
   • hornolužická srbština: herbstwo s
   • němčina: Erbe s, Erbschaft ž
   • polština: dziedzictwo s
   • slovenština: dedičstvo s
   • španělština: herencia ž

související

• dědic
• dědička
• dědit
• vyděděnec

externí odkazy

• Článek Dědictví ve Wikipedii
• Téma Dědictví ve Wikicitátech