definitivní

čeština

výslovnost

• IPA: [dɛfɪnɪtɪvɲiː]

dělení

• de-fi-ni-tiv-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní
genitiv	definitivního	definitivního	definitivní	definitivního	definitivních	definitivních	definitivních	definitivních
dativ	definitivnímu	definitivnímu	definitivní	definitivnímu	definitivním	definitivním	definitivním	definitivním
akuzativ	definitivního	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní
vokativ	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní	definitivní
lokál	definitivním	definitivním	definitivní	definitivním	definitivních	definitivních	definitivních	definitivních
instrumentál	definitivním	definitivním	definitivní	definitivním	definitivními	definitivními	definitivními	definitivními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	definitivní
komparativ	definitivnější
superlativ	nejdefinitivnější

význam

1. konečný
   • Rozbití francouzské armády a rozdrcení Maginotovy linie je současně symbolem zhroucení starého světa a starého myšlení, je to definitivní porážka liberalistického kapitalismu a falešné demokracie.
2. trvalý
   • Z rohovitých vláken vyvine se jedno zvláště silně a tvoří osten, na němž ostatní tvoří prapor; na bradavce škárové vytvoří se z nově se tvořících buněk rohových, které se již nedělí ve vlákna, brk. Tak vznikne peří definitivní; bradavka škárová konečně zaschne v podobě duše.

překlady

1. konečný

   • angličtina: definitive, ultimate
2. —