dobroučký

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɔbrɔʊ̯t͡ʃkiː]

dělení[editovat]

  • do-brouč-ký

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ dobroučký dobroučký dobroučká dobroučké dobroučcí dobroučké dobroučké dobroučká
genitiv dobroučkého dobroučkého dobroučké dobroučkého dobroučkých dobroučkých dobroučkých dobroučkých
dativ dobroučkému dobroučkému dobroučké dobroučkému dobroučkým dobroučkým dobroučkým dobroučkým
akuzativ dobroučkého dobroučký dobroučkou dobroučké dobroučké dobroučké dobroučké dobroučká
vokativ dobroučký dobroučký dobroučká dobroučké dobroučcí dobroučké dobroučké dobroučká
lokál dobroučkém dobroučkém dobroučké dobroučkém dobroučkých dobroučkých dobroučkých dobroučkých
instrumentál dobroučkým dobroučkým dobroučkou dobroučkým dobroučkými dobroučkými dobroučkými dobroučkými

význam[editovat]

  1. (expresivně) velmi dobrý, hodný nebo laskavý[1]
    • „(…) Snědla jsem koblihu; křehoučkou, slaďoučkou, dobroučkou – no, mlask a mlask!“[2]

synonyma[editovat]

  1. dobrounký[1]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-01-20]. Heslo dobroučký.
  2. ČTVRTEK, Václav. Čtení o vepříkovi a kůzleti. Praha : Fragment, 2008. ISBN 978-80-253-0564-5. Kapitola Jak smažili koblihu, s. 40.