doufajíc

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɔʊ̯fajiːt͡s]

dělení[editovat]

  • dou-fa-jíc

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

význam[editovat]

  1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa doufat
    • Od toho dne navštěvovala každého jitra pahorek, doufajíc, že se tam shledá s milým bratrem a vždy odnášela si domů kytici z divných těch bylinek.[1]
    • Konečně mu položila dítě k nohám, doufajíc, že jeho kamenné srdce přece se slituje — doufala marně. A nyní ji kyne kriminál! Když mluvila matka, bylo děcko tiché, ale jakmile vypukla ve štkání, počalo plakati i ono, jako by potvrzovalo slova matčina.[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Ze říší přírody. Praha : M. Knapp, 1891. Kapitola Rozchodník.
  2. Ignát Herrmann: Vyhlídky do života