erbu

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • er-bu

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

význam[editovat]

  1. genitiv, dativ a lokál singuláru substantiva erb
    • Kdykoliv český král ubíral se jejich končinami, vítali jej Chodové ve zbrani pod hlavním praporem svým, na němž psí hlavu v erbu měli, a uctivše kníže svého po starodávném obyčeji soudkem medu, provázeli jej jako čestná stráž horami přes hranice.[1]

poznámky[editovat]

  1. Alois Jirásek: Psohlavci