eskorta

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛskɔrta]

dělení

• es-kor-ta

etymologie

Z francouzského escorte z italského scorta odvozeného od scorgere („pozorovat“, „doprovázet“) z latinského ex- + corrigere („opravit“, „napravovat“), které je z con- + regere („řídit“, „vládnout“).

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	eskorta	eskorty
genitiv	eskorty	eskort
dativ	eskortě	eskortám
akuzativ	eskortu	eskorty
vokativ	eskorto	eskorty
lokál	eskortě	eskortách
instrumentál	eskortou	eskortami

význam

1. organizovaný ozbrojený doprovod

překlady

1. ozbrojený doprovod

   • angličtina: escort
   • hornolužická srbština: eskorta ž
   • japonština: 護衛
   • němčina: Eskorte ž

související

• eskortovat
• eskortování

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	eskorta	eskorće	eskorty
genitiv	eskorty	eskortow	eskortow
dativ	eskorće	eskortomaj	eskortam
akuzativ	eskortu	eskorće	eskorty
vokativ	eskorta	eskorće	eskorty
lokál	eskorće	eskortomaj	eskortach
instrumentál	eskortu	eskortomaj	eskortami

význam

1. eskorta