fajn

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • fajn

etymologie[editovat]

Přes německé fein („jemný, hezký“) z francouzského fin („jemný“).[1]

přídavné jméno[editovat]

  • nesklonné

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce) dobrý, bezva, príma
  2. (v obecném jazyce) příjemný
    • On je fajn.

překlady[editovat]

  1. dobrý
  2. příjemný

související[editovat]

příslovce[editovat]

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce) dobře, bezva, príma
    • Príma den se nám dělá / Nálada prostě skvělá / Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový / Vozím s sebou hity tutový[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-13, [cit. 2013-08-17]. Heslo fajn. (přídavné jméno)
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-09-05, [cit. 2013-08-17]. Heslo fajn. (příslovce)
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „fajn“, s. 165.
  2. Je to fajn fajnový (z filmu Kouř)