flinta

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • flin-ta

etymologie[editovat]

Převzato z německého Flinte, zaznamenaného poprvé v roce 1663; to pochází z dolnoněmeckého vlint, původně anglického flint resp. flint-musket, slova vytvořeného s použitím staroněmeckého flins — „křemen, pazourek“ po roce 1630, kdy byly vynalezeny ručnice s křesacími kaménky.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ flinta flinty
genitiv flinty flint
dativ flintě flintám
akuzativ flintu flinty
vokativ flinto flinty
lokál flintě flintách
instrumentál flintou flintami

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce) puška, ručnice
    • Když jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastřelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláři. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úřední akta.[2]

synonyma[editovat]

  1. kvér

slovní spojení[editovat]

externí odkazy[editovat]

poznámky[editovat]

  1. F., Č.. Flinta. Naše řeč, 1925, roč. 9, čís. 7. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války