halucinář
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɦalʊt͡sɪnaːr̝̊]
dělení
[editovat]- ha-lu-ci-nář
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | halucinář | halucináři |
| genitiv | halucináře | halucinářů |
| dativ | halucináři / halucinářovi | halucinářům |
| akuzativ | halucináře | halucináře |
| vokativ | halucináři | halucináři |
| lokál | halucináři / halucinářovi | halucinářích |
| instrumentál | halucinářem | halucináři |
význam
[editovat]- (zastarale) člověk trpící halucinacemi[1]
- Nořil jsem se jako halucinář v to mystické vyplývání z mlžné nekonečnosti, a útrobami mými zadulo náhle podivné nadšení, jakési chmurné rozjásání života bez záměru a podstaty, nadšení velké, vážné, vítězné nad životem, jakoby souborem vidin nabytého absolutního poznání, vplynulého v duši z odestřených perspektiv věčné pravdy.[2]
poznámky
[editovat]- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-07-06]. Heslo halucinář.
- ↑ ŠLEJHAR, Josef. V zášeří krbu: 3 rodinné povídky. Praha: nákl. vl., 1899, s. 259. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:c244ef40-0846-11e7-806d-005056825209