havěť

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈɦa.vɪ̯ɛc]

dělení

[editovat]
  • ha-věť

etymologie

[editovat]
  • Z praslovanského *gavědъ, souvisí snad s ohavný. Rejzek navrhuje jako indoevropské východisko kmen *gwēd-, zároveň však jej problematizuje fonologicky. Příbuzné např. s polským gawiedź téhož významu.[1] Srovnej též ohav, hovno a hovado

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ havěť havěti
genitiv havěti havětí
dativ havěti havětím
akuzativ havěť havěti
vokativ havěti havěti
lokál havěti havětích
instrumentál havětí havětěmi

význam

[editovat]
  1. drobní živočichové, zejména studenokrevní a bezobratlí, jako např. hadi, žáby a okem viditelný hmyz
    • (…) babička si povídala, vidouc štíry a hady: „Co ti lidé všecko neudělají, i tu havěť vymalujou!“[2]
    • Udiveni ohlíželi jste se, kdo tyto zvuky působí, a viděli jste nesčíslné roje mušek, komárů, včel, vos, čmelákův a jiné havěti, která ve květech sladké pamlsky hledala.[3]
    • „Vyhubil a vypudil jsem již všechny hady, kolčavy a krysy ve vašem okolí, a mám hlad,“ prosil tchoř domácí drůbež; „dejte mi, slepičky, jen několik vajíček, a zase vám všechnu zlou havěť vychytám!“.[4]
  2. (hanlivě) sebranka, skupina lidí, kterými mluvčí z nějakého důvodu opovrhuje nebo mu připadají obtížní
    • Tmářská primitivní pohanská česká havěť obětující těm nejstupidnějším bůžkům, co si jen lze představit. Češi jsou mentálně a snad i fysiologicky na úrovni prvoků. Žraní, vyměšování, rozmnožování nelze u nich rozlišit od myšlení a cítění...[5]
    • A panu Divůčkovi zas při té myšlénce srdce zaplesalo: jen na rozpacích byl, má-li se, jak dosud obyčejně, byli-li Husité na Hory přivedeni, i tentokráte každému zvlášť přísahou uložiti, zříká-li se víry své, a vyšetřiti jméno, jakož i nejbližší poměry jednoho každého ze zajatých. „Eh, bídná havěti, chycena’s byla a na tom dosti,“ ustanovil se konečné pan mincmistr, „jen žádných dlouhých okolků s kacířským plemenem.“[6]
  3. (expresivně, hanlivě) malé děti
    • I drobné havěti, která se válela po kobercích a dělala kozelce jako na palouku u ohně, se dostalo po sklence vína. Cikáňata pila, hltala cukroví a vyla radostí..[7]

překlady

[editovat]
  1. drobné zvířectvo, zvláště studenokrevné

synonyma

[editovat]
  1. banda, chátra, lůza, holota, sběř, pakáž, verbež, ksindl, svoloč
  2. (neutrálně) drobotina

poznámky

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „havěť“, s. 196.
  2. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola IX, s. 116–129.
  3. František HRNČÍŘ: Dva pavouci/XIII. Řeč přírody
  4. Bohumila KLIMŠOVÁ: Původní bajky/Tchoř
  5. Petr PLACÁK: Starcovy zápisky, Revolver Revue, prosinec 1995
  6. Josef BRAUN: Pan Mikeš Divůček
  7. Ladislav STROUPEŽNICKÝ: Cikánské křtiny