havěť
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈɦa.vɪ̯ɛc]
dělení
[editovat]- ha-věť
etymologie
[editovat]- Z praslovanského *gavědъ, souvisí snad s ohavný. Rejzek navrhuje jako indoevropské východisko kmen *gwēd-, zároveň však jej problematizuje fonologicky. Příbuzné např. s polským gawiedź téhož významu.[1] Srovnej též ohavný, hovno a hovado
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | havěť | havěti |
genitiv | havěti | havětí |
dativ | havěti | havětím |
akuzativ | havěť | havěti |
vokativ | havěti | havěti |
lokál | havěti | havětích |
instrumentál | havětí | havětěmi |
význam
[editovat]- drobní živočichové, zejména studenokrevní a bezobratlí, jako např. hadi, žáby a okem viditelný hmyz
- (…) babička si povídala, vidouc štíry a hady: „Co ti lidé všecko neudělají, i tu havěť vymalujou!“[2]
- Udiveni ohlíželi jste se, kdo tyto zvuky působí, a viděli jste nesčíslné roje mušek, komárů, včel, vos, čmelákův a jiné havěti, která ve květech sladké pamlsky hledala.[3]
- „Vyhubil a vypudil jsem již všechny hady, kolčavy a krysy ve vašem okolí, a mám hlad,“ prosil tchoř domácí drůbež; „dejte mi, slepičky, jen několik vajíček, a zase vám všechnu zlou havěť vychytám!“.[4]
- (hanlivě) sebranka, skupina lidí, kterými mluvčí z nějakého důvodu opovrhuje nebo mu připadají obtížní
- Tmářská primitivní pohanská česká havěť obětující těm nejstupidnějším bůžkům, co si jen lze představit. Češi jsou mentálně a snad i fysiologicky na úrovni prvoků. Žraní, vyměšování, rozmnožování nelze u nich rozlišit od myšlení a cítění...[5]
- A panu Divůčkovi zas při té myšlénce srdce zaplesalo: jen na rozpacích byl, má-li se, jak dosud obyčejně, byli-li Husité na Hory přivedeni, i tentokráte každému zvlášť přísahou uložiti, zříká-li se víry své, a vyšetřiti jméno, jakož i nejbližší poměry jednoho každého ze zajatých. „Eh, bídná havěti, chycena’s byla a na tom dosti,“ ustanovil se konečné pan mincmistr, „jen žádných dlouhých okolků s kacířským plemenem.“[6]
- (expresivně, hanlivě) malé děti
- I drobné havěti, která se válela po kobercích a dělala kozelce jako na palouku u ohně, se dostalo po sklence vína. Cikáňata pila, hltala cukroví a vyla radostí..[7]
překlady
[editovat]- drobné zvířectvo, zvláště studenokrevné
- angličtina: vermin, creepy-crawlies
- francouzština: vermine
- němčina: Ungeziefer s
- řečtina: ζωύφια
- —
- —
synonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „havěť“, s. 196.
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola IX, s. 116–129.
- ↑ František HRNČÍŘ: Dva pavouci/XIII. Řeč přírody
- ↑ Bohumila KLIMŠOVÁ: Původní bajky/Tchoř
- ↑ Petr PLACÁK: Starcovy zápisky, Revolver Revue, prosinec 1995
- ↑ Josef BRAUN: Pan Mikeš Divůček
- ↑ Ladislav STROUPEŽNICKÝ: Cikánské křtiny
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2023-03-01]. Heslo havěť.