horníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔrɲiːkuːf]

dělení

• hor-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména horník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	horníkův	horníkův	horníkova	horníkovo	horníkovi	horníkovy	horníkovy	horníkova
genitiv	horníkova	horníkova	horníkovy	horníkova	horníkových	horníkových	horníkových	horníkových
dativ	horníkovu	horníkovu	horníkově	horníkovu	horníkovým	horníkovým	horníkovým	horníkovým
akuzativ	horníkova	horníkův	horníkovu	horníkovo	horníkovy	horníkovy	horníkovy	horníkova
vokativ	horníkův	horníkův	horníkova	horníkovo	horníkovi	horníkovy	horníkovy	horníkova
lokál	horníkově / horníkovu	horníkově / horníkovu	horníkově	horníkově / horníkovu	horníkových	horníkových	horníkových	horníkových
instrumentál	horníkovým	horníkovým	horníkovou	horníkovým	horníkovými	horníkovými	horníkovými	horníkovými

význam

1. náležící horníkovi