hrnout

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɦr̩nɔʊ̯t]

dělení[editovat]

  • hr-nout

etymologie[editovat]

Z předpokládaného praslovanského *gъr(t)nǫti, jehož kmen *gṛt by byl rozšířením praindoevropského *ger- s významem sbírat. Takto vzdáleně příbuzné např. s latinským grex, či starořeckým ἀγείρω (srov. např. agora). Dále srovnej polské garnąć či srbochorvatské gŕnuti podobných významů.[1]

sloveso[editovat]

  • tranzitivní
  • nedokonavé

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas hrnu hrneš hrne hrneme hrnete hrnou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
hrň hrňme hrňte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné hrnul hrnula hrnulo hrnuli hrnuly hrnula
trpné hrnut hrnuta hrnuto hrnuti hrnuty hrnuta
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný hrna hrnouc hrnouce

význam[editovat]

  1. tlačit před sebou a tak způsobovat, že se vrší, kupí

překlady[editovat]

  1. tlačit a působit tím postupné kupení

synonyma[editovat]

  1. (částečně) sunout

antonyma[editovat]

  1. vléct, vláčet

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „hrnout“, s. 214.