interjekce

čeština

výslovnost

• IPA: [ɪntɛrjɛkt͡sɛ]

dělení

• in-ter-jek-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	interjekce	interjekce
genitiv	interjekce	interjekcí
dativ	interjekci	interjekcím
akuzativ	interjekci	interjekce
vokativ	interjekce	interjekce
lokál	interjekci	interjekcích
instrumentál	interjekcí	interjekcemi

význam

1. slovní druh, který vyjadřuje nálady, pocity či zvuky charakteristické pro určité akce

překlady

1. • amharština: ቃስ፡አጋኖ
   • angličtina: interjection
   • francouzština: interjection ž
   • hebrejština: מִלַּת־קְרִיאָה
   • italština: interiezione ž
   • němčina: Interjektion ž
   • ruština: предло́г m
   • španělština: interjección ž

synonyma

1. citoslovce