kýžený

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kiːʒɛniː]

etymologie[editovat]

Pochází od slovesa kýžiti, které vytvořil J. V. Pohl v 18. století jako novotvar od částice kéž. Podobným způsobem vznikla i další slova jako kýže či kyžba, která se však v jazyce neujala.[1]

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ kýžený kýžený kýžená kýžené kýžení kýžené kýžené kýžená
genitiv kýženého kýženého kýžené kýženého kýžených kýžených kýžených kýžených
dativ kýženému kýženému kýžené kýženému kýženým kýženým kýženým kýženým
akuzativ kýženého kýžený kýženou kýžené kýžené kýžené kýžené kýžená
vokativ kýžený kýžený kýžená kýžené kýžení kýžené kýžené kýžená
lokál kýženém kýženém kýžené kýženém kýžených kýžených kýžených kýžených
instrumentál kýženým kýženým kýženou kýženým kýženými kýženými kýženými kýženými

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv kýžený
komparativ kýženější
superlativ nejkýženější

význam[editovat]

  1. (knižně) toužebně očekávaný, žádoucí
    • Minul týden po týdnu, ale nedošlo mezi námi k žádnému sblížení, byli jsme málo beze svědků a kýžený smír stál ustavičně na prahu, aniž by ten malý, jediný krůček k nám byl vážil.[2]
    • Konečně vzpomínal, jak později táhl od města k městu s milou ženou svou a celou domácností, jak úřadnický život jeho byl pln stěhování až do chvíle, kdy zastavil se na poslední stanici v Praze, kde se dočkal i kýženého, zaslouženého odpočinku.[3]

poznámky[editovat]

  1. SVĚRÁK, František. Ký, kéž, kýžený. Naše řeč, 1955, roč. 38, čís. 3–4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Julius Zeyer: Na pomezí cizích světů
  3. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí

externí odkazy[editovat]