mistrujícímu

čeština

výslovnost

• IPA: [mɪstrʊjiːt͡siːmʊ]

dělení

• mis-tru-jí-cí-mu

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné participiální

význam

1. dativ čísla jednotného rodu mužského či středního adjektiva mistrující
   • A proti »aesthetickému« kommentáři Kammerovu, mistrujícímu velkého básníka podle nízkých a plochých zásad, jest kniha Rothova pří ručkou znamenitou, s kterou by se měl seznámiti každý učitel vykládající Homéra.

synonyma

1. peskujícímu, poučujícímu, kárajícímu, mentorujícímu, vytahujícímu se (na někoho), nabádajícímu

související

• mistrovanému
• mistrovavšímu