mnout

čeština

výslovnost

• IPA: [mnɔʊ̯t]

dělení

• mnout

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mnu	mneš	mne	mneme	mnete	mnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	mni	mněme	mněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	mnul	mnula	mnulo	mnuli	mnuly	mnula
trpné	mnut	mnuta	mnuto	mnuti	mnuty	mnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	mna	mnouc	mnouce
minulý	mnuv	mnuvši	mnuvše

význam

1. třít o sebe

související

• mnutí
• promnout