mocnářství
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [mɔt͡snaːr̝̊stviː]
dělení[editovat]
- moc-nář-ství
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | mocnářství | mocnářství |
| genitiv | mocnářství | mocnářství |
| dativ | mocnářství | mocnářstvím |
| akuzativ | mocnářství | mocnářství |
| vokativ | mocnářství | mocnářství |
| lokál | mocnářství | mocnářstvích |
| instrumentál | mocnářstvím | mocnářstvími |
význam[editovat]
- (zastarale) stát, jehož hlavou je mocnář
- Vévodský titul panovníkův po upevnění mocnářství Přemyslem Otakarem I. proměněn v dědičné království.[1]
- rakousko-uherská monarchie
- V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty to, co jim dávno patřilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl mocnářství z bryndy.[2]
překlady[editovat]
- —
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Úvod, o dějinách českých, s. 51–71.
- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- ↑ 3,0 3,1 3,2 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 1. Praha : J. Kolář, 1878. Dostupné online. Heslo „Mocnářství“, s. 1053.