nativní

čeština

výslovnost

• IPA: [natɪvɲiː]  nativní^{? • info}

dělení

• na-tiv-ní

etymologie

z latinského nativus – přirozený

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní
genitiv	nativního	nativního	nativní	nativního	nativních	nativních	nativních	nativních
dativ	nativnímu	nativnímu	nativní	nativnímu	nativním	nativním	nativním	nativním
akuzativ	nativního	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní
vokativ	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní	nativní
lokál	nativním	nativním	nativní	nativním	nativních	nativních	nativních	nativních
instrumentál	nativním	nativním	nativní	nativním	nativními	nativními	nativními	nativními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	nativní
komparativ	nativnější
superlativ	nejnativnější

význam

1. (knižně) domorodý
2. (v biologii, v lékařství) přirozený

překlady

1. domorodý

   • angličtina: native
   • němčina: heimisch, indigen
2. přirozený

   • angličtina: native
   • němčina: nativ, natürlich