„I toť aby vás všechny ten nejstarší ďábel na kovadlinu položil a trochu vám ty zahnilé mozky proklepal!“ zkřikl posléze. „Vy(…) Nu, mnoho štěstí, moudří zákonníci! — ale já vám radím, abyste knihy své dobře prohlídli, nežli vám v nich listy začnou jiní obraceti!“ „Zbláznil jsi se, člověče,“ vyvalil naň vrátný oči, „že se opovažuješ o právu tak nectně mluviti?“[1]
„Nu, nepodobno to Zápotockému není,“ děl nyní starý pán z chvilkového zamyšlení se protrhnuv. „Ten rod od jakživa s myslí a přesvědčením svým nectně kupčil a lichvařil. Ale nač na mém zboží se stavuje?[2]
