nemoh'

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈnɛmɔx]

varianta zápisu

• nemoh

varianty

• nemohl

sloveso

• nedokonavé
• modální

význam

1. (básnicky, v obecném jazyce, nářečně) rod mužský čísla jednotného záporného příčestí minulého činného slovesa moct, moci
   • Bratr Odo trnul, chvěl se, žasnul, ani sousta nemoh’ polknout hrůzou, otvíral jen ústa překvapením.
   • „Na tuto, brachu milá,“ začal na novo, „nemoh jsem ha nemoh zapomít. Huž kerak chlapec jsem na tuto pořád myslíval, ha čím dál tím víc. »Někdo muší začít,«
   • Jsem Adam, jak nás mnoho toho druhu, jenž přejedl se plody poznání, a konec konců jde mně přec jen k duhu hněv boží a mé z ráje vyhnání. Bych v lítosti si chléb svůj vydělával, k tomu mne pán bůh nemoh’ přinutit. Jak divadelních dojmů pestrý nával působí denní život na můj cit.