oblažit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔblaʒɪt]

sloveso

• tranzitivní
• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	oblažím	oblažíš	oblaží	oblažíme	oblažíte	oblaží

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	oblaž	oblažme	oblažte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oblažil	oblažila	oblažilo	oblažili	oblažily	oblažila
trpné	oblažen	oblažena	oblaženo	oblaženi	oblaženy	oblažena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
budoucí	oblaže	oblažíc	oblažíce
minulý	oblaživ	oblaživši	oblaživše

význam

1. učinit blaženým, šťastným (často ironicky)
   • Vysloužilý voják Osipov v Kijevě zachvácen byl zvláštní manií. Z brusu nový vynález telefonu, jímž byl již oblažen také Kijev, pomátl nebožáku hlavu tak, že nad tím pozbyl rozumu. Zaslal policii, četnictvu a správci telefonu v Kijevě žádost, aby jej osvobodili od ďábla telefonu, jenž mu ani ve dne, ani v noci nedá pokoje.
2. (přeneseně, žertovně) sexuálně uspokojit

překlady

1. učinit šťastnějším či šťastným

   • latina: beare
   • němčina: beglücken
   • ruština: осчастливить
2. sexuálně uspokojit

synonyma

1. obšťastnit
2. utěšit, obšťastnit

antonyma

1. zarmoutit
2. —

související

• oblažovat