odporovav

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔtpɔrɔvaf]

dělení[editovat]

  • od-po-ro-vav

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. (archaicky) přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa odporovat
    • Mezi knížaty německými byl Jindřich Jasomirgott Rakouský jediný, co nálezům takovým odporovav, poskytoval ochrany Vojtěchovi odevšad pronásledovanému.[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Nové klesání Čech skrze půtky Přemyslovců, s. 325–343.