omezenec

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔmɛzɛnɛt͡s]

dělení[editovat]

  • ome-ze-nec

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ omezenec omezenci
genitiv omezence omezenců
dativ omezenci / omezencovi omezencům
akuzativ omezence omezence
vokativ omezenče omezenci
lokál omezenci / omezencovi omezencích
instrumentál omezencem omezenci

význam[editovat]

  1. omezený, rozumově podprůměrný, málo inteligentní či nevzdělaný člověk
    • Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděny svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo.[1]
    • Všichni velcí géniové trpěli v prvních fázích své kariéry, když stáli osamoceni se svými vizemi proti davu závistivců, omezenců a nechápavců.[2]

překlady[editovat]

  1. rozumově málo rozvinutá osoba

}}

synonyma[editovat]

  1. zabedněnec, ignorant, analfabet

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Karel Čapek: Marsyas čili na okraj literatury, Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky
  2. „Jak zvítězit ve při“, sekce Wiki-humor na české Wikipedii

Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-28, [cit. 2013-03-17]. Heslo omezenec.