Přeskočit na obsah

onomatopoion

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɔn]

dělení

[editovat]
  • ono-ma-to-poion

podstatné jméno

[editovat]
  • rod střední

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ onomatopoion onomatopoia
genitiv onomatopoia onomatopoií
dativ onomatopoiu onomatopoiím
akuzativ onomatopoion onomatopoia
vokativ onomatopoion onomatopoia
lokál onomatopoiu onomatopoiích
instrumentál onomatopoiem onomatopoii

význam

[editovat]
  1. (v jazykovědě) onomatopoické (zvukomalebné) slovo[1]
  2. (v jazykovědě) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[2]

synonyma

[editovat]
  1. onomatopoie; onomatopoické slovo; zvukomalebné slovo
  2. onomatopoie

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. ↑ Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „onomatopoion“, s. 543.
  2. ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.
Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=onomatopoion&oldid=1055529“