onomatopoion

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɔn]

dělení[editovat]

  • ono-ma-to-poion

varianty[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ onomatopoion onomatopoia
genitiv onomatopoia onomatopoií
dativ onomatopoiu onomatopoiím
akuzativ onomatopoion onomatopoia
vokativ onomatopoion onomatopoia
lokál onomatopoiu onomatopoiích
instrumentál onomatopoiem onomatopoii

význam[editovat]

  1. (v jazykovědě) onomatopoické (zvukomalebné) slovo[1]
  2. (v jazykovědě) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „onomatopoion“, s. 543.
  2. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.