otročí

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔtrɔt͡ʃiː]

dělení[editovat]

  • ot-ro-čí

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ otročí otročí otročí otročí otročí otročí otročí otročí
genitiv otročího otročího otročí otročího otročích otročích otročích otročích
dativ otročímu otročímu otročí otročímu otročím otročím otročím otročím
akuzativ otročího otročí otročí otročí otročí otročí otročí otročí
vokativ otročí otročí otročí otročí otročí otročí otročí otročí
lokál otročím otročím otročí otročím otročích otročích otročích otročích
instrumentál otročím otročím otročí otročím otročími otročími otročími otročími

význam[editovat]

  1. související s otrokem
    • Villicus, lat., správce statku, u Římanů obyčejně otrok nebo propuštěnec, dozírající na otročí čeleď,...[1]
  2. (knižně) otrocký

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. třetí osoba jednotného i množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa otročit
    • „Vaše krev je poctivější, nežli jazyk váš; ten vám slepě otročí, ale krev se vám přes moc do tváří dere, dosvědčujíc, že jste hřešil, pane rytíři!“[2]

poznámky[editovat]

  1. VACEK, František. Villicus. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1907. s:Ottův slovník naučný/Villicus Díl 26, s. 707.
  2. Josef Kajetán Tyl: Vězeň v nové věži