pánbíček
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [paːnbiːt͡ʃɛk]
dělení
[editovat]- pán-bí-ček
etymologie
[editovat]Zdrobnělina českého substantiva pánbůh. Citoslovce je zkrácenou formou „Pozdrav tě pánbíček.“
varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | pánbíček | pánbíčci / pánbíčkové |
| genitiv | pánbíčka | pánbíčků |
| dativ | pánbíčkovi / pánbíčku | pánbíčkům |
| akuzativ | pánbíčka | pánbíčky |
| vokativ | pánbíčku | pánbíčci / pánbíčkové |
| lokál | pánbíčkovi / pánbíčku | pánbíčcích |
| instrumentál | pánbíčkem | pánbíčky |
význam
[editovat]- (familiárně) pánbůh
- Pánbíček jí postavil do cesty hned čtyři strážné anděly.
související
[editovat]citoslovce
[editovat]význam
[editovat]- (familiárně) na zdraví (výlučně po kýchnutí)
- Hepčí - pánbíček.
poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2009-03-03]. Heslo pánbíček.