přisoudit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpr̩ɪsɔʊ̯ɟɪt]

dělení

• při-sou-dit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	přisoudím	přisoudíš	přisoudí	přisoudíme	přisoudíte	přisoudí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	přisuď	přisuďme	přisuďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	přisoudil	přisoudila	přisoudilo	přisoudili	přisoudily	přisoudila
trpné	přisouzen	přisouzena	přisouzeno	přisouzeni	přisouzeny	přisouzena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	přisoudiv	přisoudivši	přisoudivše

význam

1. (přisoudit někomu něco) autoritativně určit; říct s autoritou, že někdo bude mít něco
   • Ničím novým není ani spolupráce s nepřáteli mých nepřátel. Tak se zahraničněpoliticky ukrajinský integrální nacionalismus sbližoval s Německem (a to dávno před Hitlerovým nástupem) jako silou, která skýtala naději, že jednou bude schopna zbourat versailleské pořádky, které přisoudily Ukrajincům úděl páriů.
2. (přeneseně) vyjádřit přesvědčení / domněnku, že někdo je původcem něčeho

překlady

1. zavrhnout

   • angličtina: award, adjudge, mete
   • francouzština: accorder
   • němčina: zusprechen, zuerkennen
   • polština: przyznać
   • ruština: присудить
   • řečtina: απονέμω
   • slovenština: prisúdiť
2. uložit trest

   • angličtina: ascribe, attribute
   • francouzština: attribuer, prêter, attacher
   • němčina: beimessen, zuschreiben
   • polština: przypisywać
   • ruština: приписать
   • slovenština: prisúdiť

synonyma

1. přidělit, přiřknout, naoktrojovat; (expresivně) dát befelem
2. připsat, atribuovat, přičíst, přičítat

související

• přisouzený
• přisuzovat
• přisouzení
• přísudek
• soudit
• přisouditelný

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2022-10-28]. Heslo přisoudit.