přiviň se

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpr̝̊ɪvɪɲ]

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní, reflexivní

význam

1. druhá osoba čísla jednotného způsobu rozkazovacího času přítomného slovesa přivinout se
   • „Já dnes mu přísahala lásku!“ A ostrý hoch se smí i zasmát: „Když zrušíš, o tos více žena; jen přiviň se a líbej, líbej, a uvidíš, jsi rozvedena.“
   • Navracel se, na voze svém sedě, a četl Izaiáše proroka. I řekl Duch Filipovi: Přistup, a přiviň se k vozu tomu. A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž medle, co čteš?