pantáto

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈpantaːtɔ]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

význam[editovat]

  1. vokativ čísla jednotného substantiva pantáta
    • Zatím byl Kounováček dohonil Paroubka. „Copak se vám stalo, pantáto?“ tázal se soucitně, sotva pozdraviv, když byl zpozoroval, že Paroubek zamračen něco pro sebe bručí.[1]
    • Matka povídá: „A což, pantáto, jestli se našemu Martinovi ve světě tuze zalíbí a on se nebude chtít vrátit k nám?“[2]
    • Jak se obendeš bez ženy? Kdo ti vypere?“ „Ale, pantáto, kdo by si s tém hlavy lámal! Kdo mi pere včíl? Pár let mé košule ženské ruky nezkusily. Zaobendu se bez ní[3]

poznámky[editovat]