pohazuje

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔɦazʊjɛ]

dělení

• po-ha-zu-je

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

význam

1. třetí osoba čísla jednotného indikativu času přítomného slovesa pohazovat
   • A hle, tu velebníček v nejkrásnější své klerice s bezpočetnými, hedvábím obšitými, od brady až dolů k zemi se hrnoucími knoflíčky pohazuje pláštěm na rameni, milý a sladký v tváři — droboučkým krokem béře se ku svému hnízdu, kde už v brance s gratulací čeká pan rechtor a deputace školní mládeže.
   • Jiná je situace, kdy se tyto produkty natolik rozmnoží, že je najdete i tam, kde před pár lety ještě nebyly. Vysoké mocenské příčky ovládnou lidé, z nichž jeden veřejně pohazuje „kundou sem, kundou tam“, mluví o „prdelích“, říká „zkurvený“, prokliká se na svém počítači k dětskému pornu, a druhý se zaklíná svým pindíkem.
2. rod mužský čísla jednotného přechodníku přítomného slovesa pohazovat
   • Byla jsem bezmíry pyšná, že mám umělce; přiznal se mi, že je básník a že prodělává hrozný duševní boj, má-li se cele věnovat hudbě, nebo poezii. „Nemáte ponětí, Jirko,“ říkal pohazuje kšticí nazad, „jak je to pro mne zoufale těžké rozhodnutí. Co vy byste volila?“

související

• pohazujíc
• pohodí
• nepohazuje
• pohazoval
• pohazujíce
• pohodiv