pojančený

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔjant͡ʃɛniː]

dělení

• po-jan-če-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	pojančený	pojančený	pojančená	pojančené	pojančení	pojančené	pojančené	pojančená
genitiv	pojančeného	pojančeného	pojančené	pojančeného	pojančených	pojančených	pojančených	pojančených
dativ	pojančenému	pojančenému	pojančené	pojančenému	pojančeným	pojančeným	pojančeným	pojančeným
akuzativ	pojančeného	pojančený	pojančenou	pojančené	pojančené	pojančené	pojančené	pojančená
vokativ	pojančený	pojančený	pojančená	pojančené	pojančení	pojančené	pojančené	pojančená
lokál	pojančeném	pojančeném	pojančené	pojančeném	pojančených	pojančených	pojančených	pojančených
instrumentál	pojančeným	pojančeným	pojančenou	pojančeným	pojančenými	pojančenými	pojančenými	pojančenými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	pojančený
komparativ	pojančenější
superlativ	nejpojančenější

význam

1. vyšinutý, zblázněný, zmatený
   • Byl nějaký pojančený, nemohl se rozhodnout, kam se má hnout.
   • Je jako pojančená po čokoládě.

synonyma

1. vyšinutý, zblázněný, cvoklý, zdivočelý, zmatený, pomatený, (hovorově) střelený, praštěný, prdlý

související

• jančit
• jančení

fráze a idiomy

• poskakovat / skákat jako pojančený