pokuřovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔkʊr̝ɔvat]

dělení

• po-ku-řo-vat

sloveso

• ambitranzitivní
• nedokonavé - distributivní či frekventativní

význam

1. chvílemi trochu nebo se zalíbením kouřit
   • Houpal jsem se v židli, pokuřoval a díval se netečně do své malé, bíle zářící lampy. Bylo mi mrtvě smutno.
   • Rychle rozhodnut kopl Prokop do vrátek a vyšel rázně na silnici; a opravdu, potloukal se tam nevelký člověk v gumáku a pokuřoval lulku. Tak stáli oba proti sobě v jistém zmatku, kdo začne a s čím.

překlady

1. • němčina: schmöken

související

• kouřit