potrafić

polština

výslovnost

• IPA: [pɔˈtra.fʲit͡ɕ],  potrafić^{? • info}

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	potrafię	potrafimy
2.	potrafisz	potraficie
3.	potrafi	potrafiją

Minulý čas
Osoba	Singulár			Plurál
	mužský	ženský	střední	mužský osobní	ženský	střední
1.	potrafiłem	potrafiłam	potrafiłom	potrafiliśmy	potrafiłyśmy
2.	potrafiłeś	potrafiłaś	potrafiłoś	potrafiliście	potrafiłyście
3.	potrafił	potrafiła	potrafiło	potrafili	potrafiły

význam

1. dokázat, svést, umět, zvládnout, dovést
   • Nie potrafił nawet naprawić cieknącego kranu. – Nesvedl dokonce ani spravit kapající kohoutek.

synonyma

1. umieć

související

• trafić
• trafny
• trafiać