pout

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte pouť.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈpɔʊ̯t]

dělení[editovat]

  • pout

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský neživotný[1]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ pout pouty
genitiv poutu poutů
dativ poutu poutům
akuzativ pout pouty
vokativ poute pouty
lokál poutu / poutě poutech
instrumentál poutem pouty

význam[editovat]

  1. (zastarale) cesta, putování
  2. (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
  3. (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci

synonyma[editovat]

  1. pouť, cesta, výprava
  2. pouť
  3. pouť

související[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský[2]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ pout pouti
genitiv pouti poutí
dativ pouti poutem
akuzativ pout pouti
vokativ pouti pouti
lokál pouti poutech
instrumentál poutí poutmi

význam[editovat]

  1. (zastarale) cesta, putování
  2. (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
  3. (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci

synonyma[editovat]

  1. pouť, cesta, výprava
  2. pouť
  3. pouť

související[editovat]

podstatné jméno (3)[editovat]

  • rod střední

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu substantiva pouto

podstatné jméno (4)[editovat]

  • rod střední
  • pomnožné

význam[editovat]

  1. genitiv pomnožného substantiva pouta

angličtina[editovat]

výslovnost[editovat]

sloveso[editovat]

  • ambitranzitivní

časování[editovat]

kategorie tvar
infinitiv pout
3. osoba pouts
préteritum pouted
perfektum pouted
vid průběhový pouting

význam[editovat]

  1. špulit, našpulit

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „pout“, s. 833.
  2. VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „pout“, s. 1217.