| pád \ číslo |
jednotné |
množné |
| nominativ |
pout |
pouty |
| genitiv |
poutu |
poutů |
| dativ |
poutu |
poutům |
| akuzativ |
pout |
pouty |
| vokativ |
poute |
pouty |
| lokál |
poutu / poutě |
poutech |
| instrumentál |
poutem |
pouty |
| pád \ číslo |
jednotné |
množné |
| nominativ |
pout |
pouti |
| genitiv |
pouti |
poutí |
| dativ |
pouti |
poutem |
| akuzativ |
pout |
pouti |
| vokativ |
pouti |
pouti |
| lokál |
pouti |
poutech |
| instrumentál |
poutí |
poutmi |
- genitiv plurálu substantiva pouto
- genitiv pomnožného substantiva pouta
| kategorie |
tvar |
| infinitiv |
pout |
| 3. osoba |
pouts |
| préteritum |
pouted |
| perfektum |
pouted |
| vid průběhový |
pouting |
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „pout“, s. 833.
- ↑ VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „pout“, s. 1217.