propálil

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈprɔpaːlɪl]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

význam

1. třetí osoba čísla jednotného času minulého a příčestí minulé činné slovesa propálit
   • Veškerá dědina lehla popelem a Éda Kemlink si propálil kalhoty a brečel, že takhle nemůže domů.
   • „Pamatuješ se, jak tě škádlili? Tebe nazývali Herostratem, protože jsi papiroskou propálil úřední knížku, a mě Efialtem, protože jsem se rád hašteřil. Krásné... Byli jsme dětmi! Neboj se, Nafaňo! Pojď k němu blíže...