prudič

čeština

výslovnost

• IPA: [prʊɟɪt͡ʃ]

dělení

• pru-dič

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	prudič	prudiče / prudičové
genitiv	prudiče	prudičů
dativ	prudiči / prudičovi	prudičům
akuzativ	prudiče	prudiče
vokativ	prudiči	prudiče / prudičové
lokál	prudiči / prudičovi	prudičích
instrumentál	prudičem	prudiči

význam

1. (v obecném jazyce, hanlivě) člověk, který otravuje, unavuje, štve druhé; často různými připomínkami, požadavky
   • Víš, berunko, kdybych byl prudičem, možná bych i řekl, že je tady bordel, ale mně je s váma prostě dobře!
   • Kamarádka, která provází cyklozájezdy v Provence, mi říkala, že se vždycky najde nějaký - cituji - prudič, který do ní čtrnáct dní rýpe.

související

• prudit
• pruzení
• zpruzený, zpruzen